Jdi na obsah Jdi na menu
 


Strana 4

Hlavním centrem židovské kultury byl v té době arabský chalífát 1).
Poté co Arabové, sjednocení pod praporem Koránu prorokem z Meky, vstoupili do arény dějin, následoval jeden úspěch za druhým, rozšiřovalo se území pod jejich nadvládou.
Arabové byli poměrně tolerantní ve věcech náboženství, a národy, které se usadily na územích pod jejich nadvládou, užívaly plné náboženské svobody a autonomie ve správě svých náboženských záležitostí. 

Záležitosti tamějších židů spravoval takzvaný ראש הגולה Roš ha-gola - exilarcha. 
Exilarcha musel být potomkem krále Davida a musel být uveden v úřad (vložením rukou) rektory dvou Babylonských akademií - Súrské a Pumbeditské, takzvanými gaony
גאון.

Kandidáta navrženého gaony potvrdil v úřadu hlavy diaspory vládce Arabů; na důkaz jeho moci ho vládce Arabů oblékl do hedvábného pláště a opásal drahocenným pásem vyšívaným zlatem. 

1) Podle výzkumu slavného holandského orientalisty Reinharta Dozy se židé začali v Arábii objevovat jako obchodníci již v době králů Davida a Šalamouna, založili tam kolonii, kterou využívaly jako základnu pro obchody s Araby a s Indií. Po zničení Jeruzalémského Chrámu Nebukadnesarem se v Arábii usadili židé, kteří byli hrdi na to, že jsou pozůstatkem velkého zajetí. Po zničení druhého Chrámu u nich našli útočiště židé, kteří nechtěli nést železné jho Říma. Mezi tamními Araby žily tři rody, které se pyšnily svým původem odvozeným od biblického Velekněze Árona. Jemenský král Jusuf Zu-Nuvas přijal se členy své družiny v 6 století judaismus. Od těchto židů získal Mohamed biblické a talmudické informace obsažené v Koránu.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA